Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na návštěvě v Žíkově

7. 10. 2013

V neděli 6. 10. jsme navštívili žíkovské kočičáky neboťpozvali všechny své příznivce známé i neznámé na dny otevřených dveří. Jako vždy příval pozitivní energie, kterou chlupáčkové vysílají. Zážítků moc, rádi bychom řekli o každém něco, což je při současném počtu na dlouho... Tak postupně:

Začneme skupinou č. 3. Největší mazel skupiny a asi i celého depozita je nepochybně Monty, ten si vás okamžitě přivlastní a nedovolí vám se věnovat i jiným. Všechny myšičky jsou jeho, vztáhnete ruku, že pohladíte také jinou kočičku, ale Monty se vám pod tu ruku okamžitě našteluje :-). Je to báječný, nádherný obrovský macek. Dokonce prý jeho velikost trochu zaskočila potenciální zájemce... Druhý impozantní jedinec v této skupině je Matyáš. Ani jeho nepřehlédnete, ačkoli se naopak vůbec nikam necpe, jen tiše stojí, zasněně hledí, ztělesněná noblesa a před rukou, která chce pohladit spíše uhne. Černouškové jsou pro nás vždy těžkým oříškem rozeznat, ač paní Fuksová říká, že je to jednoduché :-). Nejzvědavější černoška byla Adélka, která nahlížela dovnitř dárkové tašky. Dorotka se schovávala v koutku. Zachýsek je teď moc pěkný, dostal se do kondice a je mezi černoušky jeden z kontaktnějších. Tinuška, Heidi a Uhlík  nejsou z těch, kteří by se předváděli a drží se stranou.  Překvapuje Střelka, na ní vidíme, že i  plašší kočička může časem rozvázat. Je to moc hezká želvinka, kterou již chvíli intenzivně inzerujeme a stále ještě si ji nikdo nevybral, ač je moc hezoučká, má hodně zrzavých stříkanců v typickém želvovinovém kožíšku. Druhá želvinka je Nelynka a ta má trochu tmavší kožíšek. Nejstarší dámou ve skupině je mourovatá Žofinka - 13 let, která se do útulku dostala na stará kolena. Původně se "šprajcla" a že v útulku nebude a že radši umře... pak si to ale rozmyslela, ale za podmínky, že bude mít svůj kutloušek a záchůdek jen sama pro sebe... každou chvilku tedy někomu vynadá, ale moc jsme obdivovali, jaký udělala pokrok, dokonce vylezla ze svého doupátka nás pozdravit a předvést se, že je i ve svém věku pořád ještě krásná dáma s nádhernýma očima.

A jak bylo ve skupině č. 1 - neboli u plašánků? S očividnou radostí nás přivítala Samantha. Tahle kočička za rok, co ji známe, přímo rozkvetla, je nejen krásná, ale i veselá, hravá, však také ihned popadla myšičku, šikovně si ji držela v tlapičkách a předváděla, jak si kočka hraje s myší :-). Své zvyky dosud nezměnil Bělásek, takže boule na dece :-). Ale nám to nevadí, když je mu tam dobře... však někdy by se i člověk rád schoval před světem :-). Další přítulníček vítací je senior Bertíček, malinký drobný třináctiletý kocourek, nemá zoubky, ale je to mazlíček, který by si rád ještě užíval pěkného domova a za pohlazení by byl tím nejvděčnějším kocourkem. Když se rozdávaly pamlsky, s chutí se zařadil vedle větších, silnějších a mladších kocourků - Ramira, Raráška a Mouráčka a spolu s nimi si i bez zubů vychutnával ňamky. Potěšila nás zpráva, že Raráška po celé léto netrápilo jeho astma, tak jen přejeme, aby bylo dobře i v nadcházející chladnější sezóně. Mourinka, kočička podobného zbarvení jako Bertík, nás poslední dobou mile překvapuje, jak je kamarádská, opět důkaz toho, že všechno chce čas. Ramiro a Cheynne pochopitelně přitahovali objektiv více než jiní... no prostě maminka si jich užívala, to dá rozum... Šelma Ramiro je však hlavně pravým synem matičky přírody... Cheynne s růžovým povyplazeným jazýčkem vzbuzuje dojem takové dobrácké baculaté maminy, je trochu plašánek, ale nedivme se, prožila si své... Další černé zlatíčko je Mikešek, hubeňoučký kocourek, kterého trápí potravinová alergie, ale je to statečný kocourek a navzdory všemu je velmi milý a mazlivý. Do skupinky patří ještě Karolínka a Kubík, to jsou už dospělé "děti" Cheynnušky, pro nás zase trochu nesnadné je rozlišit, moc krásní sourozenci. A tímto se se skupinou č. 1 loučíme a přecházíme do kotěcí školky.