Postřehy z umísťovací výstavy "Májovka" v Praze na Chodově
Kulturní centrum Zahrada v Praze na Chodově nabízí kultivované prostředí a výstavy zde jsou velmi příjemné. Teplo bylo až moc. Je tam dobré zázemí a také vhodný prostor pro obchůdky. Žíkovské kočičky tentokrát zaujaly místo hned vedle vchodu do sálu. V klíckách vedle sebe umístěni Macíček, Vojtíšek, Anetka, Sára. Macíček se tvářil velmi nešťastně, zaujal místečko v záchůdku, díval se většinou do záclonek, hlavně ne na návštěvníky, sem tam se otočil úplně zády, ale aspoň tak ukázal, jaký má krásný puntík na zádíčkách. Vojtíšek rovněž nasadil smutný výraz: "dobře, já to tu holt přetrpím, ale vůbec se mi tu nelíbí". Anetka jediná nezapřela kontaktnější povahu a ráda ukazovala, že je moc mazlivá kočička a návštěvníci nechtěli uvěřit upozornění na její cedulce, že se v žádném případě nechce nechat chovat. Nelinka k celé akci přistoupila naprosto jednoznačně: "spím-nerušit!". Celý den "tvrdě" spala ve svém pelíšku. Dobře však filmařka věděla, co se kolem ní děje... Díky jejímu přístupu tak její klícku návštěvníci většinou míjeli jen krátkým pohledem, přece jen se však některým zájemcům velmi líbila, poznali totiž, že to není hned tak někdo, ale PANÍ kočka... Byli jsme svědky velkého rozhodování.... Nelinka málem jela k Táboru... Tolik o našich kočičkách, obešli jsme pochopitelně všechny klícky... Co klec, to osobnost, nad některými příběhy se chtělo brečet ... Taková Zuzanka s vystřeleným okem.... Pár jedinců bylo opravdu výjimečných už svým zjevem, hlavně Lord - krémový kocourek s modrýma očkama to měl asi od začátku jasné, také čistě bílá Vločka byla velmi výjimečná... Ostatní "obyčejnější" kočičky to měly těžší v získávání přízně návštěvníků. Často hraje roli podoba s kočičkou, která se v rodině již dříve zapsala do srdcí lidiček, což byl případ Vojtíška. Jeho nové paničky - maminka s dcerou se do něho zamilovaly na první pohled, připomínal jim jejich bývalého kočičího kamaráda... a tak se nám zase přihodilo to, co zatím na každé výstavě... naše kočička našla domov hned na začátku... Při loučení s Vojtíškem byly i slzičky... Ale jak říkala Hanka Fuksová, holky plačte slzy radosti, jde domů!!!! Kolem poledne se sál vždy trochu vylidní, lidé obědvají, odpoledne se prostory zase zaplní a ono se to nezdá, ale čas velmi rychle letí, když člověk s nadějí vyhlíží, zda se objeví "ten pravý" pro naše kočičky. Ale přáli jsme nový domov každé z přítomných nejen těm našim a rovněž i těm pár pejskům, kteří se na Chodově ucházeli o nové domovy. A že to byli samí takoví, kteří za srdce brali!!! Nedá se zapomenout na ty jejich výmluvné psí oči! Snad nejsmutnější pohled je na staroušky, kteří na stará kolena zůstali opuštění. Radost nám dělal zájem návštěvníků o informace na našich nástěnkách, zaujala je často koťátka, a tak se stalo, že Plamínek, poslední volný mimísek od Vendulky, se zalíbil sympatické rodince a zamluvili si ho!!! Takže Plamínek už má také svou rodinu a může se stejně jako jeho tři sourozenci těšit na svůj velký den, který se blíží.... Odpoledne měla náročné Anetka... Tolik zájemců... Mazlila se a předváděla ostošest... Připomnělo nám to pražské "mise" Brmbrm, která se 4x nebo 5x tím samým způsobem ucházela o přízeň a chyběl vždy jen ten kousíček štěstíčka.... Do Anetky se zamilovala holčička Anetka... Maminka by byla moc ráda dcerce splnila její přání, ale přece si uvědomovala, že momentálně by pořízení kočičky nebylo úplně tak ideální... a nakonec se ukázala známá pravda, že všechno zlé je něčemu dobré... jedna velká příznivkyně žíkovského útulku přišla schválně v závěru výstavy s tím, že pokud tam Anetka ještě bude, je to znamení, že na ni čeká.... A Anetka čekala.... Takže místo aby frčela s námi zpět, odjela v nové růžové přepravce Hallo Kitty vstříc novému životu.... A pak už se balilo a nakládalo a venku lilo jako z konve, jakož i celou cestu domů.... Zpět jsme přivezli Nelinku a Macíčka, ale věříme, že to tak mělo být a i oni se dočkají....
