Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tuláček

19. 6. 2018

tulacek.jpg

Z každého, dobře umístěného zvířete máme radost, ale v některých případech trochu větší 
V srpnu to bude rok, kdy jsme akutně hledali domov pro kocoura Tuláčka, staršího, nemocného a ještě k tomu černého nešťastníka, který žil na sušickém sídlišti a večer chodil hledat baštu ke kontejnerům. Blížil se podzim a hrozilo, že další zimu venku nepřežije. Potřeboval sucho, teplo, péči a pořádnou baštu, ale hlavně trpělivost a hodně lásky.
Jediná, kdo mu toto vše nabídl měrou vrchovatou byla Petra Šulcová a v tu chvíli mi bylo jasné, že to bude dobré....
Původní plán byl poskytnout mu suché místo, kde bude mít svůj klid a bude mít možnost chodit ven. Trvalo dlouho než opět uvěřil, a jeho nová panička svojí trpělivostí udělala z venkovního nekontaktního Tuláčka, domácího Bohouška
Dnes se raději drží doma a ven se mu moc nechce, užívá si svoji paničku a svoje (původně paniččino) křeslo.
Kéž by i ostatní, na první pohled ztracené případy, měly šťastný konec a pro každou kočičí nebo psí duši někde existoval lidský anděl.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář